VÁNOCE

Stručná historie výroby

Na konci 19. století byly v Poniklé a okolí podomácku vyráběny duté skleněné perličky, které se dále používaly na výrobu bižuterie. S rozvojem tohoto řemesla začali jednotliví faktoři zakládat malé výrobní firmy, které perličkami zásobovaly velké exportní domy v Jablonci nad Nisou. V souvislosti s módou zdobení vánočního stromečku, která k nám tou dobou přišla z Německa, přišli skláři s nápadem, navlékat jednotlivé perličky na drátky a formovat z nich různé tvary. Protože se tento nápad velmi dobře uchytil, začali faktoři kromě volných perlí nabízet i hotové vánoční ozdoby. Ve 20.-30. letech 20. století se tyto ozdoby vyvážejí do celého světa a zažívají svůj největší rozkvět.
Výroba a zpracování skleněných perliček probíhala tradičně podomácku. Zapojit se musela celá rodina, včetně dětí. Otec nebo děda většinou foukali perle, které se pak musely dál zpracovat. Každá perlařská rodina přísně střežila zejména tajemství stříbření perlí - původně se perle stříbřily roztokem olova a zinku, poté roztokem dusičnanu stříbrného. Roztok se do perlí musel nasávat ústy, což bylo dost nebezpečné. Při polknutí roztoku se chemikálie kapilárami dostaly těsně pod kůži, zreagovaly se světlem a kůže zčernala. Nastříbřené perle se musely rozřezat na jednotlivé perličky nebo delší dílky, což byla většinou práce babičky. O navlékání perlí na šňůrky nebo o sestavování ozdob se potom starala matka a zejména děti. Každá rodina tak měla “své” ozdoby, které se v detailech odlišovaly od konkurence.